V tomto článku se podíváme na to, proč někdy lidé reagují „nepřiměřeně“, proč se to děje i nám samotným, a jak nám v tom může pomoci porozumění stresu.
Co se v článku dozvíte
-
co je stres a jak vzniká,
-
jak na nás působí,
-
a jak s ním efektivně pracovat.
Co to vlastně stres je?
Známe to všichni. Někdo nás naštve, jsme zahlcení prací, nebo se cítíme pod tlakem – a najednou řekneme něco, co nás pak mrzí. Nebo na nás na křižovatce zatroubí řidič a začne nám spílat. V tu chvíli bychom rádi zůstali „nad věcí“, ale často to nejde. A když se nám to stane, pochopíme, že ovládnout vlastní reakce není tak snadné, jak se zdá.
Proč to tak je?
Za tím stojí náš autonomní nervový systém (ANS) – mechanismus, který řídí tělesné funkce mimo naši vůli. To, co u druhých vnímáme jako „nezralé chování“, může být ve skutečnosti instinktivní stresová reakce, kterou jejich tělo vyhodnotí jako obranu před ohrožením. A co považujeme za ohrožující, je u každého jiné.
Co nás ohrožuje?
Zkuste si vybavit situace, kdy cítíte napětí nebo ohrožení. Objevuje se v nich spíš strach, hněv, smutek nebo frustrace?
Každá z těchto emocí má svůj účel – nese informaci, která nám může pomoci se lépe zorientovat. Emoce nás chce chránit nebo posunout dál. Stačí se naučit rozumět jejímu poselství.
Jak funguje autonomní nervový systém
ANS má dvě části:
-
Sympatikus – zrychluje tělesné procesy, připravuje nás k akci („boj nebo útěk“).
-
Parasympatikus – pomáhá tělu odpočívat, trávit, regenerovat, navazovat vztahy.
V běžném režimu mezi nimi tělo přirozeně přepíná. Po náročném dni by měl následovat klid, spánek, pohyb pro radost, kvalitní jídlo a odpojení od obrazovek. To všechno pomáhá udržovat rovnováhu a jen tak vás nerozhodí, když vás např. někdo osočí. Zvládnete situaci bez toho, aniž byste se jí nechali pohltit. Asertivně, s klidným odstupem, bez jakékoliv arogance, a s pochopením situace budete nad věcí.
Co se stane, když stres trvá příliš dlouho?
Pokud jsme vystaveni dlouhodobému napětí, sympatikus jede naplno a parasympatikus „nejde zapnout“. Tělo pak neumí odpočívat, trávit, ani se uvolnit. Člověk se cítí podrážděný, napjatý, často i nemocný.
Když pak někdo v takovém stavu reaguje podrážděně, není to projev špatného charakteru, ale těla, které už neví, jak přepnout do klidu.
Pak nelze odpočívat, bojovat s infekcemi, trávit, pravidelně vylučovat (řada lidí trpí na průjem či zácpu), navazovat vztahy s druhými a věnovat jim potřebnou péči.
Naopak, ve zdravém nastavení, když nebezpečí pomine, se dokážeme vrátit do normálu a uvolnit se.
A tak se potkáváme dennodenně s lidmi, kteří vypadají (a cítí se) napjatí, nazlobeně, podrážděně či agresivně.
Tito lidé se nedokážou vrátit do klidového stavu (dost možná ho ani neznají) a žijí v neustálém napětí. Může se stát, že nebezpečí a ohrožení svého prostoru vnímají i tam, kde ohrožení ve skutečnosti není. V reálu se to projeví například podrážděností v situaci, která se jeví druhým jako ničím zvláštní či nijak zásadní.
Každý reaguje jinak
Někdo má ve stresu tendenci útočit, jiný zamrzá, další se stáhne nebo cítí vinu a úzkost. Každý z nás má jiný typ stresové odpovědi – daný zkušenostmi, genetikou i prostředím.
Jiní lidé se zase nachází v chronickém (dlouhodobě prožívaném) strachu, úzkosti, pocitů viny, studu, frustrace, nízké sebeúcty, negativních přesvědčení. Každý totiž na stresové situace reagujeme specificky, tj. máme nějakou svoji převažující stresovou odpověď.
Zdravý nervový systém je pružný – umí reagovat, ale i se vrátit do rovnováhy. Můžeme ho trénovat každodenní péčí o sebe:
-
Dbejte na dostatek spánku.
-
Učte se nedělat nic – bez mobilu, bez sociálních sítí.
-
Choďte do přírody, dýchejte, vnímejte svět kolem sebe.
-
Jezte vyváženě a vědomě.
-
Hýbejte se pro radost, ne pro výkon.
-
Pečujte o tělo – sprcha, masáž, protažení.
-
Otužujte se (postupně a s respektem k tělu).
-
Omezte alkohol, kofein, cukry a průmyslové potraviny.
-
Dělejte něco pro druhé i pro prostředí, kde žijete.
-
Učte se říkat ne.
-
A zkuste nahradit „musím“ za „chci“ – změní to celý váš přístup.
Závěrem
Až na vás příště někdo zatroubí nebo reaguje „přehnaně“, zkuste si vzpomenout, že i to může být projev stresu a zahlcení.
Neexistují „špatné“ stresové reakce – jen ty, které se spouštějí příliš často nebo trvají příliš dlouho. Cílem není stres odstranit, ale pochopit ho a naučit se včas přepnout do klidu.
A první krok? Začněte vnímat, co vaše tělo říká, a dopřejte mu péči, kterou potřebuje.
Použité zdroje
Pomoc lidské duši, Alena Večeřová, dětská psychiatrička.
Němé zpovědi, Peter A. Levine, vyvinul metodu somatického prožívání k léčení traumatu.
Chcete lépe rozumět svým stresovým reakcím?
V individuálním poradenství společně prozkoumáme, co váš stres spouští a jak se naučit reagovat s větším klidem a nadhledem.
Domluvte si konzultaci nebo mě kontaktujte přes formulář či e-mail.
