V předchozím příspěvku Jak se rozhodnout, kam po škole jsem se věnovala nejčastějším chybám při přemýšlení o vlastních silných a slabých stránkách a také možnostem profesní diagnostiky, která může pomoci při rozhodování o budoucím směru. To se týká budoucích absolventů ZŠ, SŠ, VŠ i dospělých uvažujících o změně práce.

Tento článek věnuji rodičům a jejich dospívajícím dětem. V praxi na základní škole jsem se často setkávala s nejistotou a pochybnostmi ohledně schopností vlastních potomků.

Co do tohoto procesu jako dospělí vnášíme?
Jak nastavit podporu tak, aby měl dospívající prostor a zároveň cítil naši blízkost?
Jak pomoci tak, aby se dítě rozhodlo dobře a zároveň se učilo rozhodovat samo?

Někdy totiž ve snaze pomoci nevědomky celý proces brzdíme. Obavami, pochybnostmi o schopnostech dítěte nebo o sobě samých.

Sepsala jsem pro vás čtyři okruhy, které se v tématu kariérního směřování dospívajících objevují nejčastěji.

1. Jaké jsou zájmy, vlohy a talenty mého syna či dcery?

Zamyslete se nad tím, co vašemu dítěti skutečně jde a zároveň ho to baví. Co dělá samo od sebe, s lehkostí nebo zapálením. Zkuste oddělit to, co dělá pro vás nebo kvůli vašim očekáváním. Pokud si nejste jistí, vraťte se k tomu, o čem jako malé rádo mluvilo nebo co dělalo s radostí.

  • Co ho/ji dokáže nadchnout?

  • U čeho vydrží a neztrácí pozornost?

  • O čem dokáže mluvit dlouho a s nadšením?

  • Jak by se tento zájem mohl projevit v jeho budoucí práci, i kdyby to neměla být hlavní náplň?

Otazky k budoucnosti devataka. Jake jsou jeho zajmy.

 

2. Jaký má můj syn/dcera vztah k tomu, učit se novému?

Učení není jen o zapamatování a reprodukci, ale i o schopnosti znalosti prakticky využít. Některé školy, například gymnázia, očekávají samostatnost a kritické myšlení.

Zároveň ne každý touží experimentovat. Mnozí dávají přednost tomu, co je jasné a známé. Klíčové je hledat rovnováhu.

  • Je zvídavý/zvídavá? V čem si rád rozšiřuje obzory?

  • Má rád nové a neotřelé věci? Dokáže vystoupit z komfortní zóny?

  • Jaký vztah k novému máte vy jako rodič? V čem se shodujete a v čem může být právě vaše dítě inspirací?

3. Jak zvládá váš potomek stres a tlak?

Čím náročnější nebo prestižnější obor, tím více tlaku přináší. Nejde o to stres neprožívat, ale umět s ním zacházet a naučit se hospodařit se silami v čase. Pomoci mohou následující otázky:

  • Jak reagujete vy sami na zprávy o změnách, krizích či nejistotách?

  • Jak jste se vyrovnávali s nejistotou v různých etapách života?

  • Jak snadno podléháte negativním předpovědím?

  • Jak to má vaše dítě?

  • Umí oddělit důležité od nedůležitého? Odpočívá, má koníčky, zdroje stabilizace?

  • Trpí trémou, nervozitou nebo úzkostmi? Jak s nimi pracuje a jak to máte vy?

4. Na co se ptát sám sebe jako rodič?

Ve snaze pomoci někdy zapomeneme, že podpora může spočívat i v poskytnutí prostoru. Dospívající k nám často promlouvají svým vlastním jazykem, který nemusí být vždy snadné zachytit.

Zeptejte se sami sebe:

  • Proč chci, aby mé dítě studovalo právě tento obor, zvlášť pokud se v názoru rozcházíme?

  • Do jaké míry ho skutečně zahrnuji do rozhodování? Uvědomuji si, že náš vztah se postupně mění ve vztah dvou dospělých?

  • Co mi samotnému v komunikaci s rodiči pomáhalo nebo vadilo, když jsem se rozhodoval o své budoucnosti?

 

Otazky k budoucnosti devataka. Na co se ptat sebe jako rodic.

Ještě váháte, nejste si jistí?

Zkuste profesní diagnostiku. Mnoho škol dnes využívá programů profesního rozvoje. Informujte se proto, zda i vaše škola tuto možnost nabízí.

Může vás pozitivně překvapit, jaké schopnosti a talent vaše dítě má. Profesní diagnostika ukáže studijní předpoklady, osobnostní charakteristiky i oblasti, které budou silnou stránkou nebo naopak výzvou. Dostanete doporučení, které vám rozhodování usnadní.

Přeji vám klidné rozhodování a důvěru v budoucnost.